hovořit
Cseh
Kiejtés
- IPA: [ˈɦovor̝ɪt]
Ige
hovořit
Etimológia
Tkp. govoriti.
Igeragozás
Conjugation
| Present forms | indicative | imperative | ||
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | hovořím | hovoříme | — | hovořme |
| 2nd person | hovoříš | hovoříte | hovoř | hovořte |
| 3rd person | hovoří | hovoří | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hovořit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | hovořil | hovořili | — | — |
| masculine inanimate | hovořily | — | ||
| feminine | hovořila | hovořily | — | — |
| neuter | hovořilo | hovořila | hovořeno | — |
| Transgressives | present | past |
| masculine singular | hovoře | — |
| feminine + neuter singular | hovoříc | — |
| plural | hovoříce | — |